Pamela Kuťáková : Mozek na dovolený

11.9.-20.9.2015, City surfer office, Bořivojova 67, Praha

Pamela Kuťáková v kompozici analogových snímků vytváří abstraktní prostor pro hledání hraniční oblasti mezi gestem a pojmenováním předmětu. Ruce hledají po hmatu tvar předmětu, který uniká mezi spletitou mentální krajinou, kterou si v našem mozku každý budujeme. Ruce dvou bezejmenných osob, které vidíme na barevných fotografiích, sochají vzduch, aby se hapticky přiblížily ke slovu, které odmítá sklouznout z mozkových závitů na jazyk. Jako kdyby ty ruce věštili z koule, z jejíž mléčné mlhoviny se pomalu vynořuje předmětný svět. Lidské tělo, mluvící různými jazyky, se tak snaží vytvářením obrazu verbalizovat. V situaci mezi barevnými a černobílými fotografiemi nacházíme jisté chybění, prázdno, které chceme naplnit vzduchem. Je jako vítr, který se nemá o co zastavit.Ta linie nevede ani mezi vysloveným a nevysloveným, ale mezi hmatatelným a nevyřčeným. Kontrast náladové barevnosti s chladnou objektivitou předmětů tak opisuje jeden z možných rozporů člověka, jeho touhu vtěsnat magii do narýsované mřížky. Zastavením času se zmražený pohyb odděluje od svého prostředí, je stejnou měrou banální jako rituální. V pomyslné mapě, která je zde načrtnuta, onen pohyb směřuje různými směry k věcem, které jsou nostalgickou černobílou kladeny do bílého prostoru. Jednotlivé výseky jsou poté chaoticky i s rytmem instalovány na dvou, navzájem kolmých, stěnách. Můžeme je číst a vnímat zprava doleva i zleva doprava, odzhora, odzdola. Jelikož se nám nabízí vícero možností, pozastavujeme se, měříme, a zkoumáme. Můžeme se ocitnout před otázkou: ty oranžové ruce snově konstruují tygra, nebo zebru? Nebo snad zebru bez hlavy, či tygra s koňským tělem? Nakonec je to však výmluvná jednoduchost celé situace, její intimita, která nám vrací zapomenutý dech.

František Fekete